Každý druhý Čech, přesně 57 procent, už dnes třídí odpad - tak to v březnu napsaly Hospodářské noviny. Přestože mezi svými známými snad nemám nikoho, kdo netřídí, tak vysoké číslo mě překvapilo - o naší společnosti jako celku si moc velké iluze nedělám. Je ale vůbec naše země na třídění a recyklaci (to jde ruku v ruce, že?) již připravená?
Nad tím, že polovina národa poctivě šlape na PET lahve a štosuje staré noviny do úhledných hraniček, jásají snad všechny skupiny, které se v této otázce jakkoliv angažují. Na tom, že třídit je správné, se shodnou jak ekologové, tak odborníci na odpadové hospodářství. Jejich názory se však začínají rozcházet v okamžiku kdy odpad - či cenná surovina - opouští popelářské auto. Znovu do továrny? Na skládku? Do spalovny? Ekologové jednoznačně volají: "Do továrny!" Nezní to krásně? Za prvé nezohyzdíme les skládkou a za druhé nebudeme muset kácet další stromy. Není možné, aby tak jasné, jednoduché a silně emotivní sdělení národ nevyslyšel a nepodpořil. Uvažuje vůbec někdo z nás, laiků, jinak?
Pohled odborníků, kteří se zabývají zpracováním odpadu (rádi také slyší, když se o nich říká, že podnikají v oboru "waste management"), je poněkud odlišný. Podle Ing. Michala Suka, PhDr., ředitele ostravské firmy Agro-Eko, není recyklace jednoznačně správná ani jednoznačně špatná: "Otázku je třeba vidět z pohledu energetické bilance - pak mohu rozhodnout, jestli přírodu zatížím více zplodinami unikajícími při likvidaci odpadu ve spalovně nebo hektolitry nafty propálenými při odvozu "suroviny" do vzdálené továrny na recyklaci (je jich u nás zatím jen pár) a následným energeticky vysoce náročným recyklačním procesem." Představuju si ale, že ekolog zvrací už při slově spalovna. A veřejnost se k němu přidává: "Přece si nezaneřádím kuchyň skladištěm na kelímky od jogurtů jen proto, aby je pak někdo spálil. Když třídit, tak recyklovat!"
A ještě jedna věc mě při čtení té zprávy v Hospodářkách napadla. Nevím, jak jsou na tom kontejnery na tříděný odpad ve vašem okolí, ale u nás,
na Kesnerce, jsou ta modrá, žlutá a zelená marťaní vznášedla dost často beznadějně plná.
Všechno to smetí, které se už nemůže dočkat, až z něj zase budou knihy, hračky a lahve na whisky, se pak rozlézá mezi okolní vilky. Vzácných chvil, kdy jsou kontejnery prázdné, je pomálu a tak nezbývá než je chodit pravidelně kontrolovat, v ideálním případě držet hlídky, abyste se konečně mohli zbavit těch pytlů, o které doma už pár dnů zakopáváte. Jinak vás totiž sousedi předběhnou a vy řešíte, jestli se s nákladem vrátit s nepořízenou domů nebo být za čuně a opřít jej (jako ostatní) o kontejner. Situace, kdy jsou nádoby u zastávky prázdné a všichni rychle snáší své recyklovatelné poklady, mi trochu připomíná výjev z mého dětství na vesnici. Na návsi vždycky zastavila dodávka s ampliónem, z něhož se s chrapotem ozývalo: "Kůůůžéé, péří, kóóóžky vykupujemééé." Z domů vybíhali sousedé, protože pětikoruna za kus nebyla zase tak k zahození. Jenže co vám kdo dá za pytel sešlapaných plastových lahví a pomuchlaných igelitek? ... Přesně tak. A navíc za to, jak se s nimi bude od chvíle, kdy je spolkne kontejner, nakládat, nepřímo zaplatíte několikanásobně víc, než si vůbec dokážete představit.
text: Vlaďka Kubíčková
foto, web design: Petr Pavel (petr.pavel@pepa.info)